Město by mělo mít svého koordinátora mobility a pracovní skupinu na řešení otázek městské mobility. Obrovský problém je starobylý systém veřejné správy. Přebujelá byrokracie, kde pravá ruka neví, co dělá levá, x úřadů pro jeden papír. Často se stane, že třeba rok se pracuje na participaci s občany a pak všechno zablokuje jeden ze čtyřiceti úřadů, co o tom rozhodují. Iniciativa se v rámci sbližování všech zúčastněných snaží naučit úřady spolu komunikovat tak, aby stavba neztroskotala na jednom úředníkovi.
TEORETICKÁ VÝCHODISKA
Koordinátor městské mobility je oficiální zástupce města, který v rámci svých kompetencí a reálných možností zprostředkovává a pomáhá zajišťovat koordinaci činností, které vedou k rozvoji městské mobility.
INSTITUCIONALIZACE
Zkušenosti z Německa, Nizozemska i dalších zemí ukazují, že volba vhodné formy institucionalizace je pro účinnou podporu udržitelné mobility nezbytně nutná. Pro zavádění cyklistické, pěší a veřejné dopravy jako integrální součásti plánování a rozvoje města je možné nalézt a zvolit odpovídající vhodnou podobu, např. ve formě pozice koordinátora pro mobilitu, pracovní skupiny pro městskou mobilitu, mluvčího apod. Jak dosáhnout toho, aby se otázky udržitelné mobility řešily automaticky a v dostatečné míře na všech úrovních obce a v rámci každé plánovací činnosti? Obvykle je k tomu potřeba:
Najít alespoň jednoho člena místní samosprávy, který bude zdůrazňovat potřeby městské mobility a bude předkládat jejich řešení na jednáních rady a zastupitelstvech města. Jmenovat koordinátora pro městskou mobilitu a ustanovit stálou vnitřní pracovní skupinu pro politiku udržitelné dopravy, která bude složená jak ze zástupců státní správy, tak samosprávy.
KOORDINÁTOR MĚSTSKÉ MOBILITY
Koordinátor by měl mít konkrétní práva a povinnosti prostřednictvím plánu udržitelné městské mobility. Vybraná podoba řešení udržitelné mobility by měla mít ve své kompetenci plánování sítě, infrastrukturu, propagaci, služby atd. Aby se lépe zapojili občané a zlepšil se oběh informací, může tato pozice také fungovat jako kontaktní místo a zajišťovat kontakt s veřejností. Zkušenosti z měst hovoří jasně: nezáleží tolik na tom, ve které části administrativy je daná pozice zřízena. Mnohem důležitější je, jaká zodpovědnost a které povinnosti jsou dané pozici svěřeny. Koordinátor městské mobility (a jeho pracovní skupina) by měl mít následující pravomoci a z nich vyplývající úkoly:
Výše zmíněné formy institucionalizace nejsou zdaleka jedinou možnou cestou a představují ideální podobu, jak zavádět do měst pozitivní kulturu městské mobility. Další zainteresované strany, jak administrativě, tak i ve společnosti, mají také svůj podíl na výsledku.
FORMY SPOLUPRÁCE
Doporučení pro spolupráci se vztahují na tyto tři skupiny: