02. 04. 2017
Pomalu končí několikaletá práce na tvorbě Strategického rámce Česká republika 2030, který Rada vlády pro udržitelný rozvoj přijala 21.3.2017 v poměru hlasů 33 :1. Strategický rámec bude dále předložen pro jednání vlády. V příloze jsou k dispozici relevantni dokumenty.
A jak Strategický rámec Česká republika 2030 souvisí se značkou Město s dobrou adresou? Právě tato značka se zaměřuje na dílčí cíl 11. Vytvořit inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná města a obce a dále na 11.2 Do roku 2030 poskytnout všem přístup k bezpečným, finančně dostupným, snadno přístupným a udržitelným dopravním systémům zlepšit bezpečnost silničního provozu zejména rozšířením veřejné dopravy se zvláštním důrazem na potřeby lidí v těžké situaci jako ženy, děti, osoby se zdravotním postižením a starší osoby
Analytický komentář
Města i regiony v ČR jsou vystaveny trendu rostoucí mobility. Její negativní důsledky lze do velké míry eliminovat rozvojem systémů veřejné dopravy (jejichž základem je poskytování služeb ve veřejné drážní osobní a silniční linkové dopravě). ČR se hlásí k podpoře veřejné dopravy jako prostředku pro zajištění kvalitních veřejných služeb pro cestující. Zodpovědnými orgány za její rozvoj a provoz jsou ministerstvo dopravy (nadregionální doprava), kraje (regionální doprava, dopravní obslužnost kraje) a některé obce (místní doprava, dopravní obslužnost obce). Veřejná doprava se významně podílí na přepravě osob – cca 60 % osob je přepravováno veřejnou dopravou, z velké části městskou (MD, 2015). Městská hromadná doprava je zajištována městy – ta obvykle mají vlastní integrovaný dopravní systém (buď pro samotné území města, nebo i pro jeho okolí), jehož provoz je kvůli široké dostupnosti dotován městem. Tu navíc zvyšují systémy slev (žáci, důchodci ad.) a předplatného. Ve srovnání s použitím individuální automobilové dopravy zaznamenává veřejná doprava na přepraveného cestujícího výrazně méně nehod. Objednavatelé dopravy od svých dodavatelů vyžadují dodržování standardu dostupnosti pro handicapované spoluobčany.
EK (2015) vidí současný dopravní systém jako neudržitelný (závislost na ropě, vysoká spotřeba energie, emise, hluk, nehodovost). Apeluje na zvýšení nemotorizované dopravy, elektromobility a sesouladění plánů mobility s plány městského rozvoje.
Veřejná doprava neplní pouze funkci přepravy osob a zajištění veřejné dopravní obslužnosti území. Vedle těchto základních funkcí má veřejná doprava i další funkce: sociální (ne všichni mohou používat individuální automobilovou dopravu), prostorová (automobilová doprava je prostorově náročnější), ekologická (nižší produkce škodlivých látek), bezpečnostní (oproti automobilům méně nehod) a funkce vyváženého regionálního rozvoje. Přes tato pozitiva však v meziročním srovnání lze u většiny regionů pozorovat negativní trend ve využívání veřejné dopravy (RVUR, 2016a). To je důsledkem neustálého omezování nabídky spojení ze strany objednatelů dopravy (zejména kraje) a zdražování jízdného. Ke zdražování MHD v krajských městech dochází od 90. let – v některých letech skokově (např. r. 2003), v celém období pak trvale (viz např. Ostrava, 2011).
Nutno brát do úvahy i ekonomický aspekt – sektor veřejné dopravy jako celek je závislý na prostředcích z veřejných rozpočtů (tzv. veřejná doprava dotovaná). Osobní železniční doprava je na dotacích z veřejných zdrojů kriticky závislá; je bez nich nemyslitelná nejenom investiční činnost, ale i provozní operace hlavního železničního přepravce (Tomeš, Pospíšil, 2017). Celkově je veřejná doprava dotována z veřejných rozpočtů (státní rozpočet, krajské a obecní rozpočty) sumou cca 19 mld. Kč ročně (MD, 2016).
V plnění tohoto podcíle má ČR značné rezervy – udržení dopravní obslužnosti i malých měst a obcí, zachovat a rozvíjet osobní železniční dopravu a zejména před českými městy stojí zásadní, politicky mimořádně obtížný úkol – přenesení osobní automobilové přepravy na veřejnou dopravu (RVUR, 2016b).
Aktuality
