Lekce 3 - Když policie řekne NE, pak zkuste třeba

31. 01. 2020

Tento dokument představuje třetí lekci vzdělávacího programu o plánování udržitelné městské mobility, tentokrát na téma „Jaké jsou hlavní prvky plánování udržitelné městské mobility?“ Teorie je popsána v kapitole 3.1. přiložené zprávy ale paradoxně není těžištěm této lekce. Ten problém je jinde. Rok co rok, den co den, se opakuje.

Máme krásné metodiky, krásné příklady ze zahraničí, děláme konference, workshopy a pak je chceme realizovat v našich městech a ono to nejde. Častou výmluvou je, že naše společnost k tomu nedozrála, apod. Pravda bývá někdy prostší. Jeden konkrétní politik, úředník, dopravní policejní úředník řeknou NE a vše jde do „kytiček“, včetně toho, že známe hlavní prvky plánování udržitelné městské mobility.

Zrovna včera dne 30. 1. 2020 nám volal kolega z jednoho města, že prý Policie dostala metodický pokyn z „Prahy“, že se mají rušit všechny ochranné pruhy pro cyklisty. Tak jsme volali do druhého města a najednou se zjistí, že žádný takový pokyn neexistuje. Jak si to tedy vysvětlit? A je z toho cesta ven?

Ano, jedno řešení existuje, i když nezaručuje úspěch. U zpracování plánu udržitelné městské mobility se zcela přehledla tzv. přípravná fáze, která je o tom, že si sednete s klíčovými hráči a položíte jim karty na stůl a řeknete jim, že chcete realizovat odvážná řešení v rámci plánu udržitelné městské mobility. Je možné, že vám hned na to řeknou: "Tak na to zapomeňte...",

Pak už vám nezbývá nic jiného, abyste zkusili poslední pokus - jít na to tzv. „od lesa“. I když to možná bude znít absurdně, zkuste jim ukázat spojitosti mezi filozofií, politikou, etikou, designem, psychologií, demografií, sociologií a dokonce i teologií s technickými obory, které jsou obsažené v plánu městské mobility. Nemusí s vámi souhlasit, ale to je tak všechno, co s tím budou moci udělat. Pravda, odvážná opatření nebudete mít, ale aspoň jim řeknete, co si o tom myslíte. Níže uvedené řádky tak skládají fakta, jak netradičně argumentovat.

Cílem není představit jednotlivé vybrané humanitní a společenské obory, ale především je natolik provázat s technickými obory, aby dokázaly podstatným způsobem ovlivnit nejen samotnou metodiku plánu udržitelné městské a regionální mobility (tzv. SUMP 2.0.), ale především realizaci konkrétních opatření ve městě, neboť humanitní a společenské vzdělávání je o „životě“, o „člověku“.

Dnes jsou velmi populární „tzv. smart řešení“ a vždy se přitom neopomene dodat, že střediskem pozornosti má být člověk. Jak ale technicky uvažující člověk může vědět něco o člověku, když nemá skoro žádné základy humanitního a společenského vzdělávání. Neboli i technik, politik, úředník, policie vždycky bude potřebovat schopnost přesného a účinného vyjadřování, kritického čtení, naučit se rozumně rychle a přesně odhadovat veličiny a pracovat s čísly a vždycky bude potřebovat něco, čemu se pracovně říká „občanské minimum“.

Totiž základní pochopení toho, jak funguje moderní společnost, hospodářství, k čemu je právo a co dělají úřady. Každá z následujících kapitol tak má přímou vazbu na určitou etapu budoucí metodiky plánu udržitelné městské a regionální mobility (tzv. SUMP 2.0.).

• Společenské vědy mají vazbu na praktické rady pro veřejnou správu, pro politiky, pro úředníky, na co by neměli zapomenout, když chtějí řídit město (viz. kapitola 3.2.).
• Věda o kultuře a umění, o designu má vazbu na veškerá technická řešení, neboť i ta jsou podmíněna určité kultuře nejen státu, ale i města a rovněž by jednotlivá technická řešení neměla být jen funkční, ale i estetická, doslova pěkná (viz. kapitola 3.3.).
• Filozofické vědy mají vazbu na komunikační strategii PUMM (viz. kapitola 2.3.4.).

Poznámka: většina obecných informacích a zdrojů o humanitních a společenských vědách pochází z wikipedie.

Štítky: Vzdělávací rozměr (Mezioborového plánování, tag24)