TRANSPORT LEARNING

Zde zveřejňujeme překlad publikace "Management parkování", která vznikla díky projektu Transport learning. Vhodná literatura pro studenty.

Politika a management parkování jsou klíčové oblasti pro městskou mobilitu a zvládnutí jejích negativních dopadů. Vzhledem k tomu, že počet majitelů aut neustále roste, bude růst i poptávka po parkovacích místech a většina měst a obcí bude muset mnohé z níže uvedených otázek řešit. Je třeba ale vytvořit takovou parkovací politiku, která si dokáže poradit s negativním vlivem automobilové dopravy ve městě, a přitom podpořit podnikání a ekonomiku města. Jde tedy především hledání rovnováhy.

Že se nejedná o publikaci, která podporuje výstavbu dalších parkovacích míst, už naznačuje jedna z úvodních kapitol.

"Mnohé dopravní studie analyzují podíly cest podle použitého dopravního prostředku (tzv. modální rozdělení dopravy), což je na jednu stranu velmi užitečné, na druhou stranu však může vznikat poněkud zavádějící obraz o skutečném objemu (vzdálenosti nebo čase) cest vykonaných určitým druhem dopravy a spotřebě energie. Podle jedné evropské studie (De La Fuente Layos L.A., Osobní doprava v Evropě, Statistics in Focus 87/2007, Eurostat, 2007) představuje auto pro většinu lidí prostředek osobní dopravy (přibližně 70 % osobokilometrů spadá do osobní dopravy). Stejná studie také ukazuje, jakou celkovou vzdálenost urazí lidé v osobní dopravě v různých státech a za různým účelem."

Dalčí informace z dané publikace:

Existují čtyři základní typy parkování – míst, kde občan města nechat stát auto:

• Na ulici – jde o parkovací místo na veřejné komunikaci;
• Veřejné mimo prostor ulice – parkoviště, která nejsou na veřejné komunikaci, ale zaparkovat své auto na nich může každý, kdo splní určité podmínky (např. maximální doba stání, zaplacení poplatku atd.). Majitelem i provozovatelem parkoviště může být jak veřejný, tak soukromý sektor;
• Soukromé mimo prostor ulice, určené pro veřejnost – parkoviště, které má souvislost s konkrétní budovou nebo pozemkem, např. nákupním centrem, kancelářskou budovou atd. Teoreticky by toto parkoviště měly používat jen osoby, které budovu či pozemek využívají, a majitel by to měl kontrolovat.
• Soukromé rezidenční – parkování mimo ulice, které je vázáno na obytné domy nebo byty. Teoreticky by tato parkoviště měli využívat jen obyvatelé daných domů a bytů.

K politice veřejného parkování neodmyslitelně patří jisté napětí mezi třemi hlavními cíli, které má většina měst: rozvoj místní ekonomiky (zachování ekonomické životaschopnosti), zvyšování příjmů z poplatků za parkování a řízení poptávky po dopravě. Druhé dva cíle znamenají nutnost snižovat počet parkovacích míst a/nebo zavádět poplatky za jejich použití, zatímco v rámci prvního cíle se obvykle tvrdí, že je třeba vybudovat co největší možný počet parkovacích míst, aby se nestalo, že některá komerční aktivita nebo vnitřní investice související s automobilovou dopravou z oblasti zmizí. Ačkoliv optimální rovnováhy mezi těmito třemi cíli nelze vždy dosáhnout, je zřejmé, že pokud jeden z nich převáží na úkor ostatních, ocitnou se město pod značným tlakem veřejnosti. 

Základní zásady parkovací politiky

• je třeba snížit počet parkovacích míst přímo v ulicích, zejména v centru města a nahradit je stejným či nižším počtem parkovacích míst mimo ulice;
• parkoviště, která jsou v podobné vzdálenosti od centra města, by měla být zpoplatněna stejně;
• města s vysoce rozvinutou sítí veřejné dopravy bude mít v centru jen velmi omezený počet parkovacích míst s vysokými poplatky a vhodně umístěné stanice systému park&ride, které zvládnou pokrýt všechny hlavní trasy vedoucí do města, a to i díky výhodně nastavené výši poplatků.