KOLÁŘ, Pavel a Renata ČERVENKOVÁ. Labyrint pohybu.

03. 11. 2018

Labyrint pohybu. Skvělá kniha od Pavla Koláře a Renaty Červenkové. Ale proč o ní píšeme na webu Akademie městské mobility? Minulý týden jsme zveřejnili několik novinek, které se týkaly aktivní mobility - např. 1) Mohou si zahrát naše děti před barákem fotbal? a Pamatujeme při plánování na seniory?; 2) Kdy na našich školách začne systematická podpora aktivní mobility?; 3) Inspirace pro Česko: Dopis vyzývající britskou vládu k financování a implementaci programu Čistý vzduch pro děti; 4) Dobrá zpráva pro Česko - máme dobře našlápnuto v podpoře cyklistické dopravy.; 5) Proč investovat do cyklostezek?

Jenže se pohybujeme na půdě dopravy a ať se nám to líbí ne, tak pěší a cyklistickou dopravu, resp. aktivní mobilitu, porovnáváme s veřejnou a automobilovou dopravou. A nebo také mluvíme o Smart Cities, mobilitě jako službě, apod. Jsme v začarovaném kruhu. Nemáme prostě jistotu, zda informace dopadají na úrodnou půdu.

Kniha Labyrint pohybu by mohla pomoci se z tohoto začarovaném kruhu dostat ven. Co když nechceme mluvit o pěší a cyklistické dopravě, ale o tom, abychom lidi podporovali k tomu, aby byli byli aktivní, aby v chůzi a jízdě na kole vydělili přednost. K tomu ale jen tak mimoděk připomeneme výrok Jana Gehla, dánského architekta: "Nikdo vevěděl, že to jak stavíme města, ovlivňuje životní styl a životy lidí."

Co tím chceme říci: "Kdo má uši, uslyší, kdo má oči, uvidí, kdo je vnímavý, porozumí."

Citace z knihy Labyrint pohybu.

Renata Červenková: O existenci oboru zátěžová fyziologie jsem se před léty dozvěděla ze zmínek špičkových sportovců, ne běžných pacientů. Na vlastní kůži jsem ji okusila jen jednou, to když jsem v ordinaci šlapala na kole v rámci preventivního kardiologického vyšetření, které mi tehdy dopřála, rozumějte zaplatila, moje firma. Myslím, že v tomhle bohužel nejsem mezi lidmi výjimka.

Pavel Kolář: Přitom aplikovaná zátěžová fyziologie by měla mít v medicíně stejné vymezení a váhu jako farmakologie, vždyť ochranný účinek pohybové aktivity snižuje u lidí nemocnost a úmrtnost téměř o 40 procent proti těm, kteří mají sedavý způsob života. Dřív byla pohybová zátěž přirozeným způsobem života, ale to se změnilo – jak jsme říkali, 40 procent lidí nemá dnes téměř žádnou pohybovou aktivitu, proto musíme aspoň trochu trénovat. Cílená a vhodně modulovaná pohybová zátěž musí do medicínského uvažování vstupovat daleko víc.

Představte si následující situaci. Na preventivní prohlídku přijde obézní pacient a lékař zjistí, že má poruchu tukového metabolismu spojenou se zvýšením cholesterolu. Co udělá? Dá mu statiny na jeho snížení, přestože pacient nemá v anamnéze žádnou informaci o tom, že by někdo z rodiny předčasně zemřel na následek kardiovaskulárních nebo jiných cévních potíží. Později ho bude léčit ještě na cukrovku, protože se nehýbe, přejídá se a vysedává u počítače. Víte, kolik tenhle zbytečný způsob léčby stojí – a na úkor skutečně nemocných? Už v roce 2006 vynesly výrobcům tyto léky 28 miliard dolarů a dnes je užívá už skoro milion Čechů, aniž byla ověřena jejich „nedonošenost“! Používají se totiž příliš krátkou dobu na to, aby bylo jasné, co s lidmi z dlouhodobého hlediska udělají. Nemáme například studii, jaký mají vliv na svalové oslabení, na změny metabolismu měkkých tkání, na rozvoj artrózy …

Renata Červenková: Jak se k adaptaci na zátěž staví ostatní tělesné systémy?

Pavel Kolář: Podobně. Stejné adaptační procesy se dějí v i oběhovém, respiračním, imunitním a centrálním systému. Zohlednění vlivu pohybové zátěže vyžaduje systémové řešení, včetně zakotvení do zdravotního pojištění. Jenže na rozdíl od farmakologie nejsou ze zátěžové fyziologie žádné přímé zisky, což má v praxi za následek, že se dostatečně nefinancuje výzkum, který by vliv pohybu na organismu víc zkoumal a tím podpořil. Lékové studie mají logicky silnější oporu.

Renata Červenková: A co se vůbec zkoumá, nebo spíše – co by se zkoumat mělo?

Pavel Kolář: Musíme vědět, jak přesně reagují jednotlivé tělesné systémy na tělesnou zátěž. To znamená, že je třeba víc studovat a aplikovat, jaký vliv má na organismus intenzita zátěže, co se stane, když běžíme rychle nebo pomalu, co organismus dělá, když běháme rychle nebo pomalu, co organismus dělá, když běháme jednou týdně nebo víckrát, jaký vliv má doba zatížení a konečně není ani lhostejné, zda se zatěžujeme během, plaváním, chůzí – důležitá je tedy i forma zátěže.

Můžete nabídnout nějakou univerzální radu, co zvolit, abychom nepodléhali jen módním vlnám jako joggingu nebo rychlé chůzi?

Pavel Kolář: Jednoduché, univerzálně platné rady, třeba zrovna co cvičit a jak dlouho, po mně lidé žádají často, jenže každá generalizace je špatná. Když budete mít mizerná kolena, neporadím vám, abyste moc chodila, a už vůbec ne rychlou chůzi, při bolavé kyčli rozhodně nedoporučím jogging. Když se v Americe propagoval, geometricky vzrostl počet odoperovaných kyčlí, když se prosazovala rychlá chůze, tak zase kolen. Pro rozvoj kondice je nutné volit vhodnou formu zátěže individuálně.

Důležité je, abychom psychickou zátěž kompenzovali fyzickou prací nebo jinou kondiční zátěží. Abychom občas rozpohybovali srdce, plíce, nastartovali metabolický systém. Jestliže však volíme zátěž při onemocnění, například po infarktu, při diabetu, obstrukční plícní poruše, nemůže být unifikovaná, ale musí vycházet z našeho zdravotního a celkového stavu, z naší zdatnosti, a hlavně z odpovědi na otázku, čeho tím vlastně chceme dosáhnout.

Lékař musí být schopen pohybovou aktivitu, jeden z nejúčinnějších a nejlevnějších léků předepsat. Je naprosto nepřijatelné, aby argumentoval tím, že neví, jaký vliv má charakter pohybové zátěže – intenzita, frekvence, doba a forma – na léčbu a prevenci konkrétního pacientova onemocnění. Je to stejně absurdní, jako když je kardiolog silný kuřák nebo diabetolog morbidně obézní.

KOLÁŘ, Pavel a Renata ČERVENKOVÁ. Labyrint pohybu. Praha: Vyšehrad (2018, strany 213 - 215). Rozhovory (Vyšehrad). ISBN 978-80-7429-975-9

A na závěr ještě pár dalších faktů pro pochopení kontextu:

• Investice do infrastruktury pro pěší a cyklisty jsou jedny z nejefektivnější vůbec, návratnost je 3-8násobná, především je benefitem lepší zdravotní stav populace (Source: Nordic Council of Ministers 2005)
• Každý kilometr ujetý na kole místo v automobilu uspoří 96.83 eurocentů, v celkovém součtu to znamená roční úspory 91 mld euro v EU. (viz White paper for EC, v příloze)
• Podle výzkumu OECD (2010) má v České republice nadměrnou hmotnost 71 % dospělé populace, z toho 54 % spadá do kategorie nadváhy a 17 % je obézních. Výskyt obezity u dětí je 20 % a stále stoupá. 
• Chůze nebo jízda na kole přispívají k tělesnému i duševnímu zdraví. Kdyby se v Praze jezdilo na kole jako v Kodani, kde se tímto způsobem odehrává 35 % cest, zachránilo by to ročně 61 životů. Započítány jsou hlavně zdravotní přínosy pohybu, zlepšení ovzduší ve městě a také snížení nehodovosti. Obdobně nárůst počtu pěších na úroveň Paříže, kde se pěšky odehrává 50 % cest, by znamenal více než 11 ušetřených životů ročně. (zdroj: Rojas-Rueda D, de Nazelle A, Andersen ZJ, Braun-Fahrländer C, Bruha J, Bruhova-Foltynova H, et al. (2016) Health Impacts of Active Transportation in Europe. PLoS ONE 11(3): e0149990. doi:10.1371/journal.pone.0149990)

Štítky: Aktivní mobilita (Mezioborového plánování, tag17)