Doprava očima psychologa, aneb všichni žijeme v blázinci - 3. díl, komunikace

31. 07. 2019

Jedním z klíčů úspěšného zpracování Plánu udržitelné městské mobility je komunikace s občany. Jenže tady máme asi problém, jak naznačuje 3. díl našeho seriálu „Všichni žijem’ v blázinci.“

Dnes tedy na téma Komunikace a zrychlený životní styl

Motto: Napište mi Lexaurin, ten růžovej! Lék je taková látka, která po naočkování pokusným morčatům vyvolává vědeckou zprávu. Metzovo pravidlo.

Strana 69 Že psychofarmaka nejsou vitamínem C, ví snad už každý absolvent základní školy. Jak si tedy vysvětlujete, že se jimi ochotně krmí miliony lidí? Závislých na prášcích je u nás desetkrát tolik co narkomanů a jejich počet stoupá.

Jeden důvod podle mě je, že vázne komunikace mezi lidmi, která by nám dopřála přirozené pohlazení, a tak nás musí pohladit prášky. Učebnicová klasika – dcera: „Maminko, máš mě ráda?“ Maminka: A co to je mít ráda?“ V transakční analýze tomu říkáme angulární odpověď – formálně sice komunikace teče, ale protějšek vám vůbec neodpovídá na to, na co jste se ptala.

Zásadní však je, že žijeme v éře „enhancování“, jak se teď nepěkně, leč oficiálně uvádí v odborné literatuře. „To enhance“ znamená v angličtině posílit, zlepšit, no a my chemií vylepšujeme některé vlastnosti a schopnosti, abychom v současném životním úprku obstáli.

Štítky: Zapojování veřejnosti (Role města, tag6), Lidský rozměr (Mezioborového plánování, tag19)