12. 12. 2019
Mobilita není o dopravě. Mobilita je o tom, jak se my všichni dostaneme k základním službám, které nám pomáhají naplnit naše každodenní potřeby a žít lépe. Dostupnost zaměstnání, vzdělání, čerstvých potravin, zelených ploch a zdravotní péče, to jsou některé ze základních lidských potřeb.
Mobilita nám také umožňuje vidět se s rodinou, zapojovat se do vlastní komunity a mít svůj hlas ve společnosti. A přesto v naší zemi není mobilita pro velkou část obyvatel ani inkluzivní, ani spravedlivá. Mnozí z nás se cítí nepříjemně, když procházejí místy, kde bydlí.
Dosáhnout na věci, které pro většinu bývají samozřejmostí, je pro někoho boj, pro jiné dokonce nemožné.
My to chceme změnit. Jak? Pomalu se připravuje vládní koncepce městské a aktivní mobility. Také se bude připravovat aktualizovaná metodika SUMP 2.0 (k plánům udržitelné městské mobilityú. V obou případech je třeba upozorňovat nerovnoprávnost v mobilitě a vytvořit a poskytnout investice do strategií na podporu inkluzivní mobility pro všechny.
Chceme přitom se inspirovat Manifestem pro vládu Spojeného království, ve kterém je definováno několik opatření, která by mohla příští vládě pomoci vyřešit současnou nerovnoprávnost v mobilitě a vytvořit a poskytnout investice do strategií na podporu inkluzivní mobility pro všechny.
Jaká to jsou?
Dostupnost a přístupnost by měly být základními lidskými právy
Pokud jde o mobilitu, velmi často zapomínáme nebo ignorujeme základní lidská práva. Podle mezinárodního práva by lidé měli mít nárok na:
Zákon Spojeného království o rovném zacházení z roku 2010 ukládá povinnost nediskriminovat občany tím, že nezohledníme potřeby všech osob a neumožníme jim volný přístup do veřejného prostoru a veřejných budov.
Zatímco se dlouhodobě snažíme zlepšovat přístup do budov nebo veřejných dopravních prostředků, role ulice a pěší i cyklistické dopravy bývá obvykle opomíjena.
Proto by naše vláda měla zajistit, aby dodržování lidských práv bylo pevnou součástí jakéhokoliv plánu pro dopravu či mobilitu, především pak těch, které se týkají pěší a cyklistické dopravy.
Potřeba atraktivní a inkluzivní sítě pro chodce a cyklisty
Tím minimem, které by mělo být zajištěno, jsou vhodné trasy pro chodce a cyklisty, přístupné pro všechny a oddělující uživatele od provozu motorové dopravy.
Základní síť tras pro chodce je ve většině měst a obcí, mimo městský prostor však často chybí nebo je spatně udržovaná, což má dopad především na starší osoby, osoby s postižením nebo rodiče s dětmi.
Poměrně rychlý a jednoduchý způsob, jak by naše příští vláda mohla podpořit pěší dopravu, je zakázat parkování na chodníku, které se v mnoha městech a obcích Spojeného království stalo úplně běžným.
V dlouhodobém horizontu, řekněme během následujících pěti let, je důležité přistoupit k řešení složitějších problémů, jako jsou křižovatky, přechody a snižování negativního vlivu automobilové dopravy v ulicích měst.
Na rozdíl od pěší dopravy ta cyklistická postrádá vhodnou síť ve všech městech a obcích Spojeného království. Cyklistická síť by měla umožnit dvanáctiletému dítěti samostatnou jízdu na kole. Místo toho považuje většina lidí jízdu na kole za nebezpečnou a nepříjemnou, protože cyklista často sdílí prostor s auty nebo autobusy.
Vhodně vybudovaná cyklistická síť bude vyhovovat nejen klasickým, ale i nákladním a jinak upraveným jízdním kolům. Měla by oddělovat motorový provoz od cyklistů tam, kde není nižší hustota nebo rychlost provozu motorové dopravy, případně i zajištěná přednost cyklistů.
Inkluzivní normy pro cyklistickou a pěší infrastrukturu
Země Spojeného království mají právní normy pro konstrukci silnic, ale pouze pokyny a doporučení pro pěší a cyklistickou infrastrukturu. Z toho pak vyplývá, že různé úřady interpretují věci různým způsobem, a i když se někde nachází kvalitní infrastruktura pro cyklisty a chodce, bývá na různých místech různá, což uživatele včetně řidičů aut mate.
Má-li být infrastruktura pro chodce a cyklisty inkluzivní, musí být mnohem lépe propojená a nabízet chodníky a cyklopruhy i na vedlejších ulicích. Zranitelní účastníci dopravy včetně osob s postižením se musí ve veřejném prostoru cítit příjemně, nikoliv zmateně nebo v ohrožení.
Proto náš manifest vyzývá příští vládu, aby zavedla opatření snižující dominanci motorové dopravy, jak pokud jde o rychlost, tak o počet. Prvním krokem by měl být rychlostní limit 30 km/h v zastavěných oblastech.
Prosazujeme, aby všichni mohli jezdit na kole nebo chodit pěšky a cítit se při tom bezpečně
Víme moc dobře, jaké rozdíly jsou v přístupu a v možnosti jezdit na kole. Pokud jste například žena, máte nějaké postižení nebo je vám víc než 65 let, případně žijete v některé z deprivovaných lokalit, vaše šance jezdit pravidelně na kole se snižují. Proto vyzýváme příští vládu, aby pomohla financovat a realizovat programy, které zvyšují rozmanitost v pěší a cyklistické kultuře.
Musíme zajistit, aby ženy i starší osoby, stejně jako osoby s postižením a další skupiny obyvatel, obvykle nedostatečně zastoupené ve vládních rozhodovacích procesech, mohly svým hlasem přispět k tomu, aby se jim v ulicích a městech žilo lépe.
Aktivita byla přeložena z webových stránek SUSTRANS, kde Tim Burns, hlavní poradce pro politiku a partnerství v organizaci Sustrans, diskutuje o tom, proč SUSTRANS vyzývá příští vládu Spojeného království, aby přijala opatření v boji proti nerovnoprávnosti v mobilitě.
Článek vznikl ve spolupráci NaKole z.s. a Partnerství pro městskou mobilitu z.s., za podpory a spolufinancování z prostředků Ministerstva životního prostředí České republiky. Text nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.
Štítky:
Aktivní mobilita (Mezioborového plánování, tag17),
Politika, Strategie, Regulace (Mezioborového plánování, tag22),
Vzdělávací rozměr (Mezioborového plánování, tag24),
Design ulice (Dobrá praxe, tag25)
Aktuality
