28. 03. 2018
Podpora pěší a cyklistické dopravy v celkovém dopravním plánování závisí mimo jiné také na tom, jak umíme pracovat s fakty. Zajímavý příspěvek Sustrans na dané téma zazněl na konferenci Evropa bez dopravní přetíženosti: nové postupy, jak osvobodit naše města, která se konala v Bruselu 13. a 14. března 2018, která představila výsledky projektů TRACE a FLOW.
Špatná aplikace fakt a důkazů do praxe má podle jejich zjištění tři hlavní příčiny:
1) Limity mechanismů analýzy nákladů a přínosů.
Teoreticky platí, že rozhodování o dopravních investicích probíhá v Británii na základě ekonomického posouzení a analýz nákladů a přínosů. Nově zveřejněný průzkum analýz nákladů a přínosů má poměrně jasno, pokud jde o jejich nedostatky. Slabiny v prognózách, ignorování spravedlnosti v distribuci přínosů a používání pochybných technik (např. ocenění krátkodobých úspor, diskontování), to vše zpochybňuje věrohodnost přístupu, který funguje v podobných projektech (např. při srovnání jednoho plánu dopravních komunikací s jiným).
Jak jsou na tom ale v tomto kontextu sítě pro cyklisty a chodce, především ve vztahu k plánům na výstavbu silnic?
2) Příliš velká víra v rychlá technologická řešení.
Značný rozpor mezi důkazy a praxí můžeme sledovat i v nepatřičném optimismu, s jakým hledíme do budoucna na rychlá technologická řešení. Investice v oblasti rozvoje dopravy a dopravního výzkumu kladou z velké části důraz například na:
3) Silné lpění na strategii „předpokládat a dodávat“.
Zhruba řečeno se to děje tak, že se podíváme na to, jaké byly vzorce poptávky po dopravě v minulosti, a předpokládáme, že budoucnost bude prostě vyžadovat víc. Tento přístup přehlíží jakoukoliv možnost změny, ať už v oblasti řízení poptávky po dopravě, změny vzorců životního stylu (např. mnohem míň mladých lidí než kdy dříve vlastní auto či řidičák), nebo dokonce jakýkoliv technologický posun.
Tento nesoulad v dopravní politice se velmi výrazně projevuje na kvalitě ovzduší, kde rozpory napříč všemi oblastmi politiky způsobují riziko, že dojde k celkovému selhání politiky: nedochází k účinné integraci strategií boje proti znečištění; dopravní strategie se vlivem na kvalitu ovzduší buď nezabývají vůbec, nebo příliš intenzivně spoléhají na technologická řešení vzdálené budoucnosti; zdravotní politika se zase mnohem víc zaměřuje na léčbu a nápravu problémů než na prevenci.
Nedostatečné propojení mezi existujícími důkazy a politikou vede k investičním rozhodnutím, jakými je investiční strategie pro silniční dopravu ve výši 15 miliard liber, zatímco místní ulice mohou na budování infrastruktury, díky které by mohly být mnohem lepším místem pro život, získat jen velmi nízké finanční obnosy. Současná investiční strategie pro silniční dopravu dostatečně nereflektuje vládní politiku životního prostředí a veřejného zdraví, není v souladu s měnícími se sociálními vzorci a z větší části ignoruje možnost automatizace osobní motorové dopravy v budoucnosti. A pokračující investice do silniční infrastruktury se nezdají být úplně v souladu s dalšími aspekty strategií zaměřených na kvalitu ovzduší.
Zde jsou některé ze strategických dokumentů, které v Anglii alespoň částečně podporují pěší a cyklistickou dopravu:
Pětadvacetiletý plán pro ochranu životního prostředí
Návrh národního strategického rámce pro plánování
Doporučení národního výboru pro infrastrukturu k posuzování národní infrastruktury
A posledním dokumentem je zpráva hlavního lékaře „‘Zdravotní dopady všech druhů znečištění – co víme“
Pokud jde o začlenění důkazů o přínosech pěší a cyklistické dopravy do politiky, jsou tedy nějaké důvody k optimismu. Nyní je nutné, aby se politika začala odrážet v investičních rozhodnutích. A prvním krokem je vyřešit rozpory v investičních rozhodnutích.
Překlad: Asociace měst pro cyklisty
Štítky:
Strategie (Role města, tag2)